Nabývání nemovitostí na území České republiky cizinci

 

Autor: Bc. Kristýna Ishihara

Obsah


1. Úvod
2. Cíl, metody zpracování práce
3. Vymezení základních právních pojmů v rámci nabývání nemovitostí cizinci
3.1. Cizinec (cizozemec)
3.2. Tuzemec
3.3. Povolení k pobytu
3.4. Devizový zákon
4. Nabývání nemovitostí na území České republiky cizinci
4.1. Nabývání nemovitostí cizinci do 30. dubna 2004
4.2. Nabývání nemovitostí cizinci po vstupu České republiky do Evropské unie
4.3. Nabývání nemovitostí cizinci po 1. květnu 2009
5. Stávající právní úprava nabývání nemovitostí cizinci
6. Závěr
Seznam použité literatury

1. Úvod

Předkládaná práce se zabývá nabýváním nemovitostí v České republice cizinci.
V roce 2011 byl novelizován devizový zákon, konkrétně ustanovení
§ 17 tohoto zákona upravující postavení cizinců při nabývání nemovitostí v České republice. Novelou se zásadně změnila práva cizozemců, skončila jejich omezení v nabývání nemovitostí na území České republiky. Změny se dotkly jak cizinců, kteří jsou občany jiných členských zemí Evropské unie, tak těch, kteří pocházejí z třetích států. Dnes tedy mohou všichni občané Unie i mimo ní nakupovat nemovitosti v České republice volně. Všichni cizozemci jsou tedy v tomto směru na rovni občanům České republiky.
Novelou devizového zákona z roku 2011 odpadla hlavní překážka volného obchodu s českými nemovitostmi ze strany zahraničních investorů. To s sebou ruku v ruce přineslo i změny investorských skupin. Zatímco před ekonomickou krizí vedli v nákupu nemovitostí v České republice Britové, dnes tvoří největší investorskou skupinu Rusové, dále se pak často objevují také zájemci z jižní Evropy a Indie. Po zrušení omezení v nabývání nemovitostí pro cizozemce již totiž není Česká republika pro spekulativní obchody tolik atraktivní.
 

2. Cíl, metody zpracování práce

Tato práce si klade za cíl analyzovat, za jakých podmínek mohli a za jakých podmínek v současné době mohou cizinci nabývat nemovitosti na území České republiky, resp. jaká platila v této oblasti omezení dříve a jaká omezení platí dnes. Analyzován bude vývoj za posledních 18 let, resp. od roku 1995, kdy se devizový zákon stal součástí českého právního řádu.
Smyslem práce je analyzovat zásadní změny, které v oblasti nabývání nemovitostí v České republice cizinci nastaly, přičemž bude přiblížena problematika nabývání vlastnictví k nemovitostem na území České republiky ze strany občanů Evropské unie i ze strany ostatních občanů - občanů tzv. třetích zemí.
V rámci celé práce bude využita metoda deskripce, analýzy a komparace. Metoda deskripce bude využita zejména v první kapitole vztahující se k dané problematice, v níž jsou vysvětleny základní právní pojmy v rámci nabývání nemovitostí cizinci. Analyzovány budou podmínky nabývání nemovitostí cizinci, přičemž tyto podmínky budou porovnávány v čase. Porovnávané období bude rozděleno na čtyři základní období, konkrétně na období od účinnosti devizového zákona, tedy od roku 1995, do vstupu České republiky do Evropské unie, tedy do 30. dubna 2004, dále na období od 1. května 2004, kdy Česká republika přistoupila k Evropské unii, do 1. května 2009, tedy období pětileté výjimky pro nabývání objektů k vedlejšímu bydlení v České republice cizinci, dále na období od 1. května 2009 do 1. května 2011, tedy do doby skončení sedmileté výjimky, kterou si Česká republika vyjednala pro nabývání zemědělských a lesních pozemků na svém území pro cizince, a na období po 1. květnu 2011.

3. Vymezení základních právních pojmů v rámci nabývání nemovitostí cizinci

Pro uvedení do problematiky nabývání nemovitostí cizinci uvádím nejprve základní právní pojmy, konkrétně pojmy:

  •  cizinec, resp. cizozemec,
  •  tuzemec,
  •  povolení k pobytu,
  •  devizový zákon.

3.1. Cizinec (cizozemec)

V českém právním řádu v hlavních normách pojem „cizinec“ jako takový není používán. V souvislosti s nabýváním nemovitostí je pouze vymezen pojem „cizozemec“, a to devizovým zákonem. Podle tohoto zákona je cizozemcem fyzická či právnická osoba, která není tuzemcem, to znamená, fyzická osoba, která nemá v tuzemsku, resp. v České republice, trvalý pobyt, nebo právnická osoba, která nemá v tuzemsku, resp. v České republice, sídlo.


1)  Zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon, § 1 písm. b), c).

3.2.Tuzemec

Tuzemcem je fyzická osoba, která má trvalý pobyt v tuzemsku, či právnická osoba, která má sídlo v tuzemsku.


2)  Zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon, § 1 písm. b).

Příklad: Za tuzemce je považován slovenský státní občan s trvalým pobytem v České republice, český státní občan s trvalým pobytem na Slovensku je však považován za cizozemce.

3.3. Povolení k pobytu

Povolení k pobytu bylo jedním z hlavních kritérií pro nabývání nemovitostí na našem území ze strany cizozemců (do novely devizového zákona, k níž došlo v roce 2011). Občané Evropské unie mohou průkaz o povolení pobytu získat od cizinecké policie, a to na základě žádosti o povolení k přechodnému pobytu, přičemž průkaz je vydáván na časově omezenou dobu s možností jeho prodlužování.


3)  Rellox.cz. Cizinci mohou v ČR kupovat nemovitosti [online]. 5.6.2008 [cit. 2013-07-21]. Dostupné z WWW: .

3.4. Devizový zákon

Zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon, účinný od 1. října 1995, ve znění pozdějších předpisů, je, resp. byl hlavním právním předpisem upravující podmínky a náležitosti nabývání nemovitostí cizinci na území České republiky, konkrétně ustanovení § 17. Kromě problematiky nabývání nemovitostí cizinci jsou v devizovém zákoně vymezeny základní pojmy jako např. tuzemsko, tuzemec, cizozemec, devizové hodnoty, cenné papíry, devizové místo, devizové orgány, směnárenská činnost apod., dále náležitosti pro udělení devizové licence, náležitosti pro udělení devizového povolení, práva a povinnosti tuzemců a cizozemců, podmínky vývozu a dovozu bankovek, devizová kontrola včetně postupu při udělování pokut při zjištění přestupku proti některému z ustanovení devizového zákona atd.

4. Nabývání nemovitostí na území České republiky cizinci

Nabývání nemovitostí na území České republiky cizinci je, resp. bylo, jak bylo uvedeno výše, upraveno zákonem č. 219/1995 Sb., devizovým zákonem. Podpůrně je pak daná problematika upravena zákonem č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů, který řeší pobyt cizinců v České republice, přechodný pobyt na našem území, vízum k pobytu, povolení k dlouhodobému pobytu cizinců, povolení k trvalému pobytu cizinců, správní vyhoštění atd.
Devizový zákon v rámci nabývání nemovitostí v České republice cizinci rozděloval nemovitosti na dvě skupiny, a to na zemědělské a lesní pozemky a na ostatní nemovitosti, tedy všechny nemovitosti (včetně objektů pro bydlení jako jsou byty, rekreační domy, rodinné domy apod.) mimo zemědělských a lesních pozemků.
V rámci devizového zákona a problematiky nabývání nemovitostí v České republice došlo od roku 1995, kdy byl devizový zákon zahrnut do českého právního řádu, k nejedné změně. Analýzu vývoje přináší následující text.

4.1. Nabývání nemovitostí cizinci do 30. dubna 2004

Možnosti nabývání nemovitostí na území České republiky cizinci, resp. cizozemci, byly stanoveny v devizovém zákoně. Podle jeho § 17 v původním znění mohl pozemky tvořící nebo patřící do zemědělského půdního fondu a lesní pozemky nabývat cizozemec:
- s českým státním občanstvím,
- s průkazem o povolení k pobytu pro státního příslušníka některé z členské země v rámci Evropských společenství, vedených v evidenci zemědělských podnikatelů u obecního úřadu obce s rozšířenou působností na území České republiky dle zvláštního zákona, a s trvalým pobytem v délce minimálně 3 let.


4)  Zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon, § 17 odst. 1 písm. b), c).

Ostatní cizozemci mohli nabýt zemědělské a lesní pozemky v České republice jedině „děděním, pro diplomatické zastoupení státu za podmínky vzájemnosti, do společného jmění manželů, kde jeden z manželů byl českým státním občanem nebo měl v České republice trvalý pobyt, od příbuzného v přímé řadě, od sourozence či manžela/manželky, výměnou za jiný zemědělský pozemek na území České republiky s cenou nižší než byla cena původního zemědělského pozemku, na základě předkupního práva z titulu podílového spoluvlastnictví, dále v případě, že bylo předmětem nabytí zemědělský pozemek tvořící jeden funkční celek s nemovitou stavbou ve vlastnictví cizozemce, nebo v případě, že tak výslovně stanovil zvláštní zákon.


5)  Zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon, § 17 odst. 1 písm. d).

Ostatní nemovitosti, resp. vlastnické právo k nim (tedy kromě vlastnického práva k zemědělským a lesním pozemkům), mohl cizinec nabývat:

  • děděním,
  • výměnou tuzemské nemovitosti ve vlastnictví za jinou nemovitost v tuzemsku s cenou obvyklou, která nebyla vyšší než cena obvyklá původní nemovitosti,
  • pro diplomatické zastoupení jiného státu za podmínky vzájemnosti,
  • v případě, že se jednalo o nemovitost nabývanou do bezpodílového spoluvlastnictví manželů, kde jeden z manželů byl cizozemec a druhý tuzemec, nebo v případě, že měl cizozemec nemovitost získat od svého manžela/manželky, rodičů či prarodičů,
  • měl-li cizozemec překupní právo k dané nemovitosti z titulu podílového vlastnictví této nemovitosti,
  • v případě, že byla nemovitost stavbou vystavěnou cizozemcem na vlastním pozemku,
  • stanovil-li tak výslovně zvláštní zákon, např. zákon o zmírnění následků majetkových křivd, zákon o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby atd..

6)  PLOS, Jiří. Nový stavební zákon s komentářem pro praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 2007, s. 618.

Uvedený výčet je taxativní, to znamená, že jiná eventualita nabývání nemovitostí cizozemcem nebyla možná, jiným, než některým ze zmíněných způsobů, tedy nemohl cizozemec vlastnické právo k nemovitosti na našem území nabýt, přičemž při posuzování statusu cizozemce byl hlavním kritériem trvalý pobyt dané osoby, nikoliv její státní občanství, což vyplývá i ze samotné definice pojmu „cizozemec“ uvedené v ustanovení § 1 devizového zákona, kde jsou pojmy „tuzemec“ a „cizozemec“ od sebe odlišeny právě na základě trvalého pobytu. Nutno také zmínit, že na osobu, která neměla trvalý pobyt na území České republiky, avšak měla kromě cizího státního občanství také české státní občanství, se daná omezení týkající se nabývání nemovitostí cizinci v České republice nevztahovala.


7)  TARABA, Milan. Rádce pro členy bytových družstev a vlastníky bytů. 3., přeprac. vyd. Praha: Grada, 2006, s. 158.

Pokud jde o cizozemce jakožto právnickou osobu, ten mohl nabývat nemovitosti na našem území prostřednictvím založení společnosti podle české právní úpravy, případně vstoupením do založené české společnosti, a to až do konce roku 2001. Od 1. ledna 2002 pak nabyla účinnosti novela devizového zákona č. 482/2001 Sb., jíž byl rozšířen okruh cizozemců – právnických osob, kteří mohli nabývat nemovitosti v České republice, vyjma zemědělských a lesních pozemků, a to o cizozemce – právnické osoby s umístěným podnikem či organizační složkou podniku v České republice a oprávněním k podnikání v České republice. Nově tedy mohli zahraniční investoři nabývat vlastnické právo k nemovitostem pouze zápisem do českého obchodního rejstříku, nebyla již potřebná samostatná právní subjektivita. Tím se výrazně zjednodušilo „obchodování“ s nemovitostmi.


8)  RACKOVÁ, Gabriela, ŠERÁ Michaela. Nabývání nemovitostí cizinci v České republice – vývoj právní úpravy [online]. 30.6.2009 [cit. 2013-07-18]. Dostupné z WWW: .

4.2. Nabývání nemovitostí cizinci po vstupu České republiky do Evropské unie

1. května 2004 vstoupila Česká republika do Evropské unie. V souvislosti s tím se změnila i situace na trhu s nemovitostmi. Nabývání nemovitostí totiž patří do oblasti pohybu kapitálu. A volný pohyb kapitálu je vedle volného pohybu zboží, osob a služeb jednou ze základních ekonomických svobod, je součástí jednotného vnitřního trhu v rámci Evropské unie. Svoboda volného pohybu kapitálu však, jak píše Gala 9), nespočívá jen v jednoduché výměně peněz, patří sem také možnost nabývat nemovitosti v ostatních státech Unie a podíly ve společnostech se sídlem v členských státech. Přistoupením k Evropské unii tak musela Česká republika novelizovat mimo jiné i devizový zákon a upravit nabývání nemovitostí na svém území cizinci. Byl proto přijat zákon č. 354/2004 Sb., a to s účinností od 1. května 2004.


9)  GALA, Petr. Nabývání nemovitostí cizinci v České republice [online]. 2010 [cit. 2013-07-21]. Dostupné z WWW: .

Podle práva Evropské unie měla Česká republika pohyb kapitálu mezi členskými zeměmi i třetími zeměmi svým vstupem do Evropské unie zcela uvolnit, avšak pro prvních pět, resp. sedm let, si vyjednala výjimky. Tyto výjimky byly zakotveny v příloze č. V „Aktu o podmínkách přistoupení“ jakožto součást Smlouvy o přistoupení České republiky k Evropské unii, tedy primárního práva Unie. První, pětiletá výjimka, se týkala omezení „nabývání objektů vedlejšího (sekundárního) bydlení (tj. rekreačních objektů, chat a chalup, pozemků sloužících k jejich výstavbě apod.)“10) , druhá, sedmiletá zemědělských a lesních pozemků. 11)

Co se týká první výjimky, tedy nabývání nemovitostí na území České republiky sloužících k vedlejšímu bydlení, od 1. května 2004 do 1. května 2009 zde hlavním kritériem bylo, zda daný cizinec, který chtěl nemovitost v České republice (myšleno nemovitost určenou k bydlení) nabýt, byl:

  •  občanem členského státu Evropské unie,
  •  občanem třetí země požívající výhody na základě mezinárodních dohod,
  •  občanem třetí země bez výhod.12)

Pro cizince - občany členských zemí Evropské unie se vstupem do Evropské unie situace na trhu s nemovitostmi změnila pro ty, kteří měli průkaz o povolení k pobytu v České republice. Tito občané mohli nabývat nemovitosti na našem území. Opravňovalo je k tomu právě zmíněné povolení k pobytu (přechodnému či trvalému). Získat povolení k pobytu v České republice přitom bylo pro občany členských zemí Evropské unie snadnější, jelikož i Česká republika byla jedním z členů. Pro občany členských států bez povolení k pobytu v České republice zůstala situace po vstupu České republiky do Evropské unie stejná, při nabývání nemovitostí na našem území pro ně platila stejná pravidla jako pro občany třetích zemí. 13)


10)  RACKOVÁ, Gabriela, ŠERÁ Michaela. Nabývání nemovitostí cizinci v České republice – vývoj právní úpravy [online]. 30.6.2009 [cit. 2013-07-18]. Dostupné z WWW: .
11)  Magazín e15.cz Novela zákona umožnila nákup nemovitostí cizinci [online]. 11.11.2011 [cit. 2013-07-21]. Dostupné z WWW: .
12)  GŰRLICH, Richard. Cizinci a koupě nemovitostí: Jaká jsou omezení? [online]. 19.8.2011 [cit. 2013-07-21]. Dostupné z WWW: .
13)  GŰRLICH, Richard. Cizinci a koupě nemovitostí: Jaká jsou omezení? [online]. 19.8.2011 [cit. 2013-07-21]. Dostupné z WWW: .

Evropské unie. Danými státy jsou státy patřící do Evropského hospodářského prostoru (Norsko, Island, Lichtenštejnsko), Spojené státy americké a Švýcarsko. Česká republika s těmito zeměmi uzavřela mezinárodní dohody, na základě kterých musí státním příslušníkům těchto zemí poskytnout dané podmínky, přičemž platí, že žádnému z daných států nesmí poskytnout více výhod než mají ostatní tyto státy.14)
Pro občany třetích zemí kromě občanů třetích zemí zmíněných výše platily po vstupu České republiky do Evropské do 30. dubna 2009 podmínky uvedené v ustanovení § 17 devizového zákona (viz kapitola 4.1). Občané nesplňující tyto podmínky v případě zájmu o koupi nemovitosti na území České republiky proto řešili zpravidla situaci tak, že v České republice založili či koupili českou právnickou osobu (zpravidla společnost s ručením omezeným), čímž se stali právnickou osobou se sídlem v České republice a poté již mohli vlastnictví k požadované nemovitosti bez omezení nabýt.15)

4.3.Nabývání nemovitostí cizinci po 1. květnu 2009

V roce 2009 došlo k další novelizaci devizového zákona. 1. května 2009 totiž skončilo přechodné období pro nabývání nemovitostí sloužících k vedlejšímu bydlení. Ustanovení § 17 odst. 2 devizového zákona sice zrušeno nebylo, ale vzhledem k tomu, že Parlament České republiky schválil Smlouvu o přistoupení České republiky k Evropské unii, čímž se Česká republika zavázala dodržovat právo Evropské unie, a podle čl. 10 Ústavy České republiky i podle ustanovení § 31 devizového zákona mají mezinárodní smlouvy, resp. unijní právo přednost před vnitrostátní právní úpravou, pozbylo ustanovení § 17 odst. 2 devizového zákona účinnost (nikoliv platnost). Předmětným ustanovením tedy nesmí být nikdo od 1. května 2009 v praxi nijak omezován16). Po 1. květnu 2009 tak prakticky zůstalo regulováno pouze nabývání zemědělské půdy a lesních pozemků na území České republiky ze strany cizinců.


14)  GŰRLICH, Richard. Cizinci a koupě nemovitostí: Jaká jsou omezení? [online]. 19.8.2011 [cit. 2013-07-21]. Dostupné z WWW: .
15)  GŰRLICH, Richard. Cizinci a koupě nemovitostí: Jaká jsou omezení? [online]. 19.8.2011 [cit. 2013-07-21]. Dostupné z WWW: .
16)  AGHOVÁ, Irena Maura. Novela: Změna zákona č. 219/1995 Sb., devizový zákon [online]. 19.7.2011 [cit. 2013-07-21]. Dostupné z WWW: .

5. Stávající právní úprava nabývání nemovitostí cizinci

V roce 2011 byl opět novelizován devizový zákon. Stalo se tak v souvislosti s uplynutím již zmíněného sedmiletého přechodného období, které platilo pro nabytí zemědělských a lesních pozemků. Nutnost zrušení ustanovení § 17 devizového zákona vyplývala z členství v Evropské unii, resp. z článku 63 Smlouvy o fungování Evropské unie (liberalizace volného pohybu kapitálu byla zakotvena v Maastrichtské smlouvě17) ). Ta totiž zakazuje omezení pohybu kapitálu mezi jednotlivými členskými zeměmi a třetími zeměmi18) . A Česká republika se přistoupením k Evropské unii zavázala unijní právo dodržovat.
V souvislosti s přijetím zákona č. 206/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon, s účinností od 19. července 2011, je pro cizince včetně příslušníků tzv. třetích zemí uvolněno nabývání i zemědělských a lesních pozemků nacházejících se na území České republiky. V současné době tedy může cizinec, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, nabývat vlastnictví k jakékoliv nemovitostí v České republice, a to jak cizozemec jakožto právnická osoba, tak jako osoba fyzická19) . To znamená, že nyní je již české vnitrostátní právo harmonizováno s právem Evropské unie a český trh s nemovitostmi je plně právně liberalizován. Odpadla tak i potřeba založení obchodní společnosti, která byla dříve prakticky nejjednodušší cestou pro cizince, jak nemovitost legálním způsobem nabýt, tudíž i hlavní překážka pro volný obchod s nemovitostmi na českém území ze strany zahraničních investorů. Nyní již cizozemci nemusejí při koupi nemovitosti u nás bádat nad tím, jak by zákaz, resp. omezení nabývání nemovitosti, obešli. Již k tomuto kroku nepotřebují mít trvalý pobyt ani sídlo jako právnická osoba v České republice. Výrazně se tak uvolnil pohyb kapitálu, resp. mezinárodní obchod.


17)  SVATOŠ, Miroslav a kol. Zahraniční obchod: teorie a praxe. 1. vyd. Praha: Grada, 2009, s. 94.
18)  Magazín e15.cz Novela zákona umožnila nákup nemovitostí cizinci [online]. 11.11.2011 [cit. 2013-07-21]. Dostupné z WWW: .
19)  Magazín e15.cz Novela zákona umožnila nákup nemovitostí cizinci [online]. 11.11.2011 [cit. 2013-07-21]. Dostupné z WWW: .

6. Závěr

Cílem této práce bylo analyzovat, za jakých podmínek mohli a za jakých podmínek v současné době mohou cizinci nabývat nemovitosti na území České republiky, resp. jaká platila v této oblasti omezení dříve a jaká omezení platí dnes. Analyzován byl vývoj od roku 1995, kdy se devizový zákon stal součástí českého právního řádu. Cíl práce byl splněn.
V rámci provedené analýzy bylo zjištěno, že od doby přijetí devizového zákona proběhlo několik zásadní změn, přičemž ty nejdůležitější změny si vyžádal vstup České republiky do Evropské unie, spolu s kterým se Česká republika zavázala přijmout unijní právo, tedy i umožnit volný pohyb kapitálu mezi jednotlivými členskými zeměmi Evropské unie a třetími zeměmi. Pro prvních pět, resp. sedm let si Česká republika, podobně jako jiné státy, v rámci přístupových jednání vyjednala dvě výjimky, období pro ně však již uplynulo. A právě kvůli tomu musel být v roce 2011 novelizován devizový zákon, resp. bylo zrušeno ustanovení § 17 tohoto zákona, které obsahovalo omezení pro nabývání tuzemských nemovitostí cizinci. S účinností zákona č. 206/2011 Sb., devizový zákon, od 19. července tak není nabývání nemovitostí na území České republiky nijak omezováno (platí jak pro příslušníky členských zemí Evropské unie, tak pro příslušníky třetích zemí), devizový zákon je plně v souladu se Smlouvou o přistoupení České republiky k Evropské unii.
Změna devizového zákona zajistila odpadnutí zásadních překážek pro obchodování s českými nemovitostmi pro zahraniční investory. Omezení zde bylo přitom značné, protože bylo vyžadováno buď trvalé bydliště cizince nebo sídlo právnické osoby na územní České republiky. Další neopomenutelnou výhodou zrušení ustanovení § 17 devizového zákona je, že již nemusí být zakládána žádná účelová společnost pro koupi nemovitosti, pokud zde cizinec nemá v úmyslu podnikat. S tímto dříve byly spojeny v průběhu životnosti společnosti všechny úkony, které s vlastnictvím společnosti souvisí, v neposlední řadě i starosti s případnou likvidací společnosti.
Někteří odborníci míní, že poslední novelou devizového zákona k nijak zásadním změnám v praxi, pokud jde o nabývání nemovitostí na našem území cizinci, nedojde, jelikož ti, kteří chtěli nemovitost dříve koupit, tak již určitým způsobem učinit mohli (prostřednictvím povolení k trvalému či přechodnému pobytu, založením české právnické osoby či přistoupením k ní) nebo ji získali obejitím devizového zákona, na druhou stranu však dodávají, že tak došlo k uvolnění trhu s nemovitostmi a tedy i k volnějšímu pohybu kapitálu a také k zamezení obcházení devizového zákona20) . Racková a Šerá21) pak dále dodávají, že se tak zmírní také určitá rizikovost nabývání vlastnictví k nemovitostem na našem území, a to především pro cizince ze třetích států, zúží se státní regulace a rozšíří možnosti pro soukromé vlastníky nemovitostí, kteří tak již nyní mohou volně zacházet se svým majetkem.


20)  Viz např. GALA, Petr. Nabývání nemovitostí cizinci v České republice [online]. 2010 [cit. 2013-07-21]. Dostupné z WWW: .
21)  RACKOVÁ, Gabriela, ŠERÁ Michaela. Nabývání nemovitostí cizinci v České republice – vývoj právní úpravy [online]. 30.6.2009 [cit. 2013-07-18]. Dostupné z WWW: .

Seznam použité literatury

Odborná literatura
(1) PLOS, Jiří. Nový stavební zákon s komentářem pro praxi. 1. vyd. Praha: Grada, 2007. 672 s. ISBN 978-80-247-1586-5.
(2) SVATOŠ, Miroslav a kol. Zahraniční obchod: teorie a praxe. 1. vyd. Praha: Grada, 2009. 367 s. Expert. ISBN 978-80-247-2708-0.
(3) TARABA, Milan. Rádce pro členy bytových družstev a vlastníky bytů. 3., přeprac. vyd. Praha: Grada, 2006. 276 s. Právo pro každého. ISBN 80-247-0480-3.

Internetové zdroje
(1) AGHOVÁ, Irena Maura. Novela: Změna zákona č. 219/1995 Sb., devizový zákon [online]. 19.7.2011 [cit. 2013-07-21]. Dostupné z WWW: .
(2) GALA, Petr. Nabývání nemovitostí cizinci v České republice [online]. 2010 [cit. 2013-07-21]. Dostupné z WWW: .
(3) GŰRLICH, Richard. Cizinci a koupě nemovitostí: Jaká jsou omezení? [online]. 19.8.2011 [cit. 2013-07-21]. Dostupné z WWW: .
(4) Magazín e15.cz Novela zákona umožnila nákup nemovitostí cizinci [online]. 11.11.2011 [cit. 2013-07-21]. Dostupné z WWW: .
(5) RACKOVÁ, Gabriela, ŠERÁ Michaela. Nabývání nemovitostí cizinci v České republice – vývoj právní úpravy [online]. 30.6.2009 [cit. 2013-07-18]. Dostupné z WWW: .
(6) Rellox.cz. Cizinci mohou v ČR kupovat nemovitosti [online]. 5.6.2008 [cit. 2013-07-21]. Dostupné z WWW: .

Právní normy
Zákon č. 219/1995 Sb., devizový zákon, ve znění pozdějších předpisů.