Ekonomika a politika EU

Krize eurozóny

 
Bc. Kristýna Ishihara


Obsah
1. Anotace
2. Úvod
3. Cíl assignmentu a metodika
4. Eurozóna – uvedení do problematiky
4.1. Krize eurozóny
4.2 Původ krize
4.2.1. No bail-out klauzule
4.2.2 Řecký problém
4.2.3 Pokus o záchranu
4.3 Reakce Evropské centrální banky v dluhové krizi
5. Komparace možné federace EU a již existující USA
5.1. Základní rozdíly mezi EU a USA
6. Diskuse
6.1. Možný budoucí scénář vývoje EU
6.2. A co spojené státy evropské?
6.3. Rozpad eurozóny nebo dokonce Evropské unie?
7. Závěr
8. Seznam použité literatury:
Internetové zdroje:
Seznam použitých zkratek:

1. Anotace

V dnešní době je téma „krize eurozóny“ velmi populární. Každý máme přístup k informacím prostřednictvím médií, která nás takzvaně masírují a vyvolávají v nás různé emoce. Emoce, které jsou spojené se zvědavostí, někdy strachem, touhou po vědění více nebo naopak pocitem bezmoci, či chutí něco změnit, využít právo aktivně volit tu či onu politickou stranu. Možná bychom našli dalších x faktorů, které prožívají dnes občané Evropské unie.
Po druhé světové válce v roce 1951 zde existovala velmi dobrá myšlenka, počínaje francouzským ministrem zahraničí Robertem Schumanem. Takzvaný Schumanův plán zajišťuje Belgii, Francii, Itálii, Lucembursku, Německu a Nizozemsku podpis smlouvy o společné organizaci těžkého průmyslu – uhlí a oceli.
Myšlenka vytvoření velké unie jako obrana proti válkám nebo komunismu, myšlenka politická nebo také ekonomická, konkurenceschopná silným ekonomikám ve světě, myšlenka jednotné měnové unie po vzoru Spojených států amerických, které se vyvíjely 150 let, nebyla zpočátku špatná.
Dnes už uplynulo přes šedesát let od položení základního kamene Evropské unie, kdy na základě Pařížské smlouvy vzniká Evropské sdružení uhlí a oceli (ESUO).
To je doba plná zkušeností a událostí, které se dnes dají měřit a hodnotit a poskytují posun v dalších predikcích a úvahách, jak se může dále osud Evropské unie a eurozóny vůbec vyvíjet.

2. Úvod

Evropská unie je unikátním a velmi specifickým útvarem. Odborná literatura tuto specifičnost vyjadřuje tím, že ji označuje za systém „sui generis.“ 1)
Svým způsobem se jedná o její unikátnost, kde historie nezná vhodnějšího pojmenování , kam by se dala Evropská unie lépe zařadit. Nejedná se zatím ani o federaci, ani v podstatě ne o mezinárodní organizaci, i když v sobě skýtá prvky typické pro obojí.
Evropská unie má svoji strukturu a institucionální charakteristiku, která je podobná Spojeným státům americkým, proto se i kapitola 5. bude zabývat stručnou komparací mezi touto již ověřenou federací a EU.
Jedním z cílů Evropské unie je vytvoření společné měnové unie. Zde se vytváří prostor pro další otázky a diskusi, zda takovýto ambiciózní projekt má sílu přežít, přestože nám historická fakta říkají opak.
Vzniká prostor pro diskusi, co dnešním sedmnácti členům eurozóny euro přineslo a co naopak vzalo.
Prostor pro diskusi na téma vzniku tolik diskutované krize, nastavení pravidel a plánů podložených klauzulemi ke smluvním ujednáním, a které pak byly v praxi porušeny. 

3. Cíl assignmentu a metodika

Cílem práce bude stručně čtenáře nejprve uvést do problematiky eurozóny a teprve poté popsat vznik její krize, historický důvod jejího vzniku, popis Evropské unie jako takové a její struktury, která právě může být jedním z hlavních důvodů pro vznik dnešní krize. Dále se práce bude zabývat samotnou analýzou krize a zde se naskytne i příležitost ke stručnému učinění komparace se Spojenými státy americkými a to z hlediska postavení agend, institucí a možnosti federalizace EU ve srovnání s USA. Závěr práce bude věnován diskusi na téma aktuální situace a predikce jejího dalšího vývoje, případně návrhům řešení.
Budou zde použity tři typy metodik.

  •  Deskripce
  •  Analýza a syntéza
  •  Komparace

4. Eurozóna – uvedení do problematiky

Cílem je vytvoření měnové unie mezi členskými státy a zavedení jednotné měny, stává se součástí smlouvy o Evropské unii podepsané v Maastrichtu v roce 1992. Tato smlouva vstupuje v platnost v roce 1993. Tento cíl byl naplněn ve dvanácti členských státech z původních patnácti a to k datu 1.1.2002. Euro tehdy nahradilo národní měny kromě Velké Británie, Dánska a Švédska.
Z deseti nových členských států se měnové unie zatím neúčastní žádný. Od 1.1.2007 se účastníkem měnové unie stává Slovinsko.
Proto, aby se uchazeč mohl připojit k měnové unii, musí splňovat tzv. konvergenční kritéria, jinými slovy : kvalifikační kritéria pro vstup do eurozóny.

Těmito kritérii jsou:

(1) inflace – nesmí být o 1,5% vyšší, než je průměr v eurozóně
(2) rozpočtový deficit – nesmí být vyšší než 3 % HDP
(3) celkový rozpočtový dluh nesmí přesahovat 60% HDP
(4) stabilita měny, kurs musí být stabilní vůči euru, kurzová fluktuace měny by neměla převyšovat více než 2, 25 %
(5) úroková míra z dlouhodobých vkladů by neměla být vyšší než o 2 % oproti úrokovým mírám v eurozóně

Když uchazeč splňuje tato kritéria, kvalifikuje se pro připojení k měnové unii a může se o ně ucházet.
V okamžiku, kdy se členský stát připojí k měnové unii, musí zachovávat rozpočtovou disciplínu, hovoří se o tzv. paktu stability a růstu, o kterém hovoří kapitola 4.2.
Jestliže ten stát, který se měnové unie účastní, rozpočtovou disciplínu neudržuje (rozpočtové schodky překračují 3% HDP), v takovém případě rada ministrů uloží členskému státu sankce, nejdříve ve výši 0,2% jeho HDP, které členský stát složí na neúročený účet, jestliže ani dodatečně stát nesjedná nápravu, tato částka propadá.

Eurozóna, nebo-li Hospodářská měnová unie (HMU) se vytvářela ve třech fázích. V roce 1990 byl vytvořen jednotný trh. V roce 1994 je zde přípravné období plnění konvergenčních kritérií a těmi byly tyto čtyři:

  • cenová stabilita
  • veřejné finance
  • úrokové sazby
  • účast v mechanismu směnných kurzů EMS

V roce 1999 došlo k zavedení bezhotovostního oběhu jednotné měny EUR a fungování jednotné měnové politiky ECB, která stanovuje jednotnou úrokovou sazbu pro eurozónu.

V roce 2002 dochází k dovršení procesu měnové integrace ve dvanácti zemích hotovostně v eurech, přitom Velká Británie a Dánsko v rámci neúčastnické doložky se na projektu jednotné měny nepodílejí.

Co měnová unie přináší ?

  • Rozhoduje o kurzu eura
  • Odpadají náklady a komplikace výměny měn a fluktuace směnných kurzů
  • Podnikatelé se nemusí pojišťovat pro případ kurzových poklesů
  • Odpadá nutnost platit kurzovní poplatky (úspora těchto nákladů byla odhadnuta na 40 miliard euro)
  • Měnová unie zavádí určitou cenovou transparentnost v obchodování uvnitř EU
  • Psychologický aspekt pro spotřebitele, kteří mají hmatatelný důkaz, že v rámci EU je vyvíjena určitá činnost, která něco přináší
  • Zvýšení efektivnosti alokace zdrojů
  • Zvýšení fiskální disciplíny a zodpovědnost vlády, ovšem v případě Řecka to bohužel neplatí
  • • Stabilizace dlouhodobých úrokových sazeb

Co měnová unie bere ?

  • Národní měnu o jejímž kurzu, repo sazbách mohou rozhodovat členské státy
  • Členské státy tak přicházejí o měnovou suverenitu, do určité míry přicházejí o rozpočtovou suverenitu
  • Možnost zvýšení inflace
  • Neschopnost čelit asymetrickým šokům

Institucionální zabezpečení Evropské unie, její fungování a měnovou unii má na starost Evropská centrální banka se sídlem ve Frankfurtu nad Mohanem. Zajišťuje v rámci EU co nejnižší inflaci, stabilitu cen. K plnění tohoto úkolu disponuje nástroji, určuje výši REPO sazby, to je sazby, za kterou si od Evropské centrální banky mohou půjčovat banky komerční.

Společným trhem se rozumí prostor bez vnitřních hranic, kde je možný volný pohyb zboží, služeb a kapitálu a tento cíl je naplněn k 1.1.1993.

Zákazu cel a dávek s rovnocenným účinkem znamená, že členské státy nesmí zboží dovážené z jiných členských států podrobovat clům a jiným dávkám s rovnocenným účinkem.

Platí zde také zákaz daňové diskriminace dováženého zboží oproti obdobnému zboží domácímu, vztahuje se na DPH, spotřební daň.

Platí zákaz zadávání veřejných zakázek na diskriminačním základě, není možné zvýhodňovat domácí dodavatele.

Dále pak zákaz poskytování státních veřejných podpor neslučitelných s fungováním vnitřního trhu, jsou přípustné investiční pobídky za předpokladu že systém pobídek byl schválen komisí.

4.1. Krize eurozóny

Hlavní příčinou krize je nedotaženost systému při jeho vzniku, jeho chybějící nástroje, které by mohly vyřešit cyklické odlišnosti mezi různými ekonomikami a následkem je dnešní veřejný dluh části eurozóny. Nabízí se tedy varianta nastolení takových evropských fiskálních nástrojů, které by zajistily obnovení konkurenceschopnosti a následného hospodářského růstu těch nejslabších oblastí. Řešením by mohla být jednoznačně „Federace“. Ta by zajišťovala funkci federálních fiskálních institucí, zavedení jednotných daní pro všechny státy stávající Evropské unie. Společný rozpočet, odpovědnost za veřejný dluh, jedna centrální banka, jedna vláda, jeden parlament, pravděpodobně dvě parlamentní komory?
Stále se však ukazuje, že kultury různých zemí jsou tak rozdílné, jejich historie, jazyky, zvyky, tradice, že se Evropa z těchto zásadních důvodů zdá opravdu nesjednotitelná.
„I na jednotném evropském trhu beze zbytku platí „jiný kraj, jiný mrav“. Vedle přetrvávajících právně administrativních odlišností, je třeba věnovat pozornost odlišnosti jazyka, regionální kultury, dále rozdílům v preferovaných hodnotách, v rozdílné pracovní a podnikatelské morálce, jakož i etiketě.“ 2)

Prestovšak už došla velmi daleko. Uměl by si někdo historicky představit, že projekt EURO bude dotažen až na dnešních 17 zemí?

V době, kdy by opravdu měla přijít na řadu dříve tolik propagovaná solidarita a spolupráce mezi evropskými občany jsme svědky zcela opačných společenských trendů. Faktem zůstane, že občané obvykle reagují na negativní zprávy, zatímco prosperita je brána jako samozřejmost.3)

Dle bývalého prezidenta Václava Klause je mimo maastrichtských konvergenčních kritérií třeba zavést i kritéria, která si jednotlivé země dle svých vlastních potřeb sama určí. V roce 2006 tak zavádí kritéria, které jsou označena jako „českolipská kritéria“.
První kritérium vychází již z poznatku, jak se euro zachovalo v zemích, kde je již několik let v oběhu. Klaus je zde kritický a uvádí, že došlo ke zpomalení ekonomického růstu, konvergenční kritéria nejsou plněna a nenásledují ani řádné sankce.
Další kritérium se zabývá vstupem České republiky do eurozóny a mírou její připravenosti k tomuto kroku. Ačkoliv se nedomnívá, že by splnění maastrichtských kritérií bylo tím nejzásadnějším problémem. Problém vidí spíše v produktivitě práce, mzdové hladině, cenové hladině a její struktuře. Obává se tedy vysokého rizika nevýhodného kurzu při zafixování koruny. A konečně poslední a třetí série argumentů se týká jeho postoje proti supranacionálnímu systému a celkové koncepci tvorby Evropské unie. Jinými slovy není příznivcem eurozóny jako takové a považuje ji za politický projekt.

4.2 Původ krize

Zakládací dokumenty hovoří v souvislosti s eurem o hospodářské a měnové unii. Nastolením měnové unie se Evropa pokusila o něco, co nemělo mnoho precedentů. Původní myšlenka tvůrců tohoto projektu byla naopak konvergence jednotlivých ekonomik, která povede v budoucnosti ke vzniku hospodářské unie.
Bohužel se stal právě opak. Rozdíly mezi ekonomikami se stále prohlubovaly. Společná úroková sazba zrychlila periferní ekonomiky a naopak zpomalila ekonomiky vyspělé.
Prozatím se situace vyřešila ustanovením závazných pravidel v podobě Paktu stability a růstu schváleným v roce 1997. Tento dokument podepsaný v roce 1996 měl zájem na dosažení a držení potřebné konvergence. Tato obava vznikla na základě německého překračování deficitu nad limit 3% HDP nad ostatními členskými zeměmi. Dohoda mezi členy Eurozóny (HMU) ve věci koordinace jejich rozpočtových politik měla vypadat tak, aby případnými vysokými schodky státních rozpočtů nebo vysokými veřejnými dluhy, nebyla ohrožena stabilita eura a v neposlední řadě se nezvyšovala inflace v Eurozóně. Dohoda se vztahuje i na země Evropské unie, které euro nepřijaly za svou měnu. Pokud hrozí, že některé země tyto podmínky nedodrží, bude neprodleně Evropskou komisí napomenuty. Následovat mohou i finanční sankce.

hlavní fáze krize4)

4.2.1. No bail-out klauzule

Jedná se o doložku o neposkytnutí pomoci státům eurozóny, které svou vlastní nedisciplinovanou fiskální politikou dostanou stát do problémů.
A právě takto nezodpovědná fiskální politika dovedla Řecko až do fáze, že muselo požádat o pomoc Evropskou unii a Mezinárodní měnový fond. Řecku byly poskytnuty dva mezinárodní úvěry. V roce 2010 úvěr ve výši 110 miliard eur a v roce 2012 ve výši 120 miliard eur. Dluh Řecka se přitom kalkuluje na 170 % HDP. Nezaměstnanost se počítá na 25 % a propad ekonomiky za posledních pět let o 25 %.
Na podzim roku 2012 Řecko oddálilo státní bankrot vydáním nových dluhopisů ve výši 2, 1 miliardy eur. Jednalo se o první prolomení takzvané „no bail-out klauzule.“ Na základě toho zasedla mimořádná Evropská rada.

4.2.2 Řecký problém

Cesta k zadlužení Řecka vedla přes předražené státní zakázky a také snaha o vysokou životní úroveň obyvatel.
V době, kdy Řecku vládlo Panheléské socialistické hnutí v čele s premiérem Kostasem Simitisem, nesplnilo Řecko konvergenční kritéria pro vstup do eurozóny. Píše se rok 1998. Na základě toho startuje cesta do pekel v podobě falšování statistik, které vykazují výši rozpočtového deficitu. Dále pak transakce s pomocí investiční banky Goldman Sachs, na základě kterých se navenek opticky snižuje zadlužení státu. Toto vše zajistilo přijetí eura v roce 2001. Řecká ekonomika se dostává k levnějším půjčkám a ekonomika nezdravě rychle roste na číslo až 4,2 % HDP.
V roce 2004 Eurostat odmítá zmanipulovaná data Řeckem a Evropská komise následně Řecko obviňuje z nedisciplinované fiskální politiky.
Toto vyvolává další skandály a dochází ke změně vlády ve prospěch pravicové demokratické strany. Po provedení auditu novým premiérem se pouze potvrzuje, že předchozí vláda data zfalšovala. A protože Řecko hostí v témže roce Olympijské hry, dostává se do dalších dluhů.
Další rána pro Řecko přichází díky celosvětové finanční krizi v roce 2008 v roce 2010 hrozí Řecku státní bankrot. Kritickou situaci se Řecku nepodařilo zastavit ani v roce 2011.

4.2.3 Pokus o záchranu

V roce 2010 byly zřízeny dva evropské fondy za účelem minimalizace rizik neřízených bankrotů států eurozóny. Fondy byly původně zřízeny jako dočasný mechanismus s cílem podpořit zachování likvidity států eurozóny, ale také vynucovat v zemích, které čerpaly finanční pomoc, zavedení odpovědné fiskální politiky. První fond byl krytý rozpočtem celé EU o výši celkem 60 miliard eur a druhý fond disponoval 440 miliardami eur e jedná se o Evropský fond finanční stability. Z těchto fondů bylo financováno Irsko a Řecko v roce 2010, Portugalsko a znovu Řecko v roce 2011. Nyní se chystá pomoc Španělsku a Kypru.

4.3 Reakce Evropské centrální banky v dluhové krizi

Evropská centrální banka zahájila program nákupu státních dluhopisů, aby snížila výnosy z dluhopisů fiskálně slabých zemí. Z právního pohledu se jedná ale o kontroverzní jednání, protože evropské smlouvy hovoří jasně a to proti záchraně států, které jsou členy měnové unie. Zásadním kritikem zde bylo Německo, které se obávalo nárůstu inflace.
Zatímco ve skutečnosti dle Jana Traxlera, ekonoma a ředitele FINEZ Investment Management, je veřejným tajemstvím, že dnes Španělsko i Portugalsko drží nad hladinou pouze Evropská centrální banka, jinak úrokové sazby u dluhopisů byly dvojnásobné a obě země by musely vyhlásit platební neschopnost a krátí věřitele jako Řecko. Dle jeho názoru dává Evropská centrální banka pouze čas bankám se připravit na rozpad eurozóny a default některých zemí, aby nezkolabovala celá Evropa. Dalším problémem bude Itálie. Je přesvědčen, že Španělsko zkrachuje a že nebude poslední. Je to pouze otázkou času.

5. Komparace možné federace EU a již existující USA

Zatímco v USA se odehrála občanská válka, takzvaná „Sever proti jihu“, tak v Evropě již Hitlerova myšlenka byla o velké říši.
Spojené státy americké jsou dnes považovány za vzor fungující federace. Federace v USA začínala jako konfederace. Jednalo se o uskupení států, které fungovalo dobře ve válce, ale neuspělo už po ní. Ústavní systém této federace, na kterém vznikaly postupně Spojené státy americké ale vznikal velmi postupně a následně se dělil na moc výkonnou, soudní a zákonodárnou. Jak v Evropě, tak v USA sehrály významnou roli válečné konflikty, které donutily jednotlivé svrchované státy ke spolupráci.
V Evropě tři roky po druhé světové válce byl přijat oficiálně Marshallův plán, kde USA poskytuje pomoc poválečné Evropě přibližně 13 miliardy dolary. Tento plán měl přispět k totální rekonstrukci západní poválečné Evropy a bohužel zde došlo i rozevření nůžek po pádu tzv. Železné opony, kde se Evropa dělí na Západ a Východ. Marshall svým plánem výrazně přispěl k tomu, aby evropské země našli společný dialog a začaly spolupracovat. Dá se říci, že byl položen „základní kámen“ pro další významné organizace jako je Evropské společenství uhlí a oceli (ESUO) a Evropské hospodářské společenství (EHS).
Dalším pokusem o sjednocení Evropy je možné uvést francouzského ministra zahraničí Roberta Schumana a jeho plán, který měl zajišťovat mír. Jeho plánem bylo zajištění míru a obsahoval taxativní výčet kroků k integraci Evropy, jejíž základem bylo právě ESUO. Tato koncepce má vyloučit válku mezi Německem a Francií. Hlavní Schumanovou ideou ale bylo vytvoření společného evropského trhu a stává se jedním z pilířů budoucí sjednocené Evropy.

5.1. Základní rozdíly mezi EU a USA

Ve Spojených státech amerických je hlavou výkonné moci prezident, zatímco v Evropě je to Komise. Lisabonská smlouva rozděluje pravomoci jednotlivých institucí, ale chybí implementační možnosti, které pak závisí na členských státech. Evropa je tedy stále typická pro nedostatek autonomních pravomocí.
Důležitý rozdíl, který je potřeba zmínit v souvislosti s krizí v eurozóně, je že Americký kongres disponuje pravomocí fiskální a může se zavázat za dluhy jednotlivých států formou dluhopisů, toto vyplývá přímo z americké ústavy. Komise Evropské unie tuto pravomoc postrádá.
Naopak ale jak USA, tak v EU disponuje centrální vláda pravomocí měnové a obchodní politiky. Dalším rozdílem, který byť nesouvisí s fiskální problematikou, ale stojí za zmínku je, že americký kongres má pravomoc vyhlásit válku a pečovat o obranu země, zatímco žádný z orgánů EU tuto pravomoc nemá.

Analytik J. P. Morgan spočítal, že ve Spojených státech pětice bohatých států, je to Kalifornie, Connecticut, Illinois, New Jersey a New York, dostává za 1 dolar odvedený na federálních daních nazpátek jen zhruba 75 centů. Zatímco takové chudé země jako Missouri nebo Tennessee dostanou za 1 dolar odvedený na federálních daních 1,20 nebo 1,30. Vemte si, že na federálních daních vybírá americký stát zhruba 25 procent HDP, takže z toho, z těch 25 procent jako nějaká třetinka, je to prostě úplně jiný rozsah než rozpočet Evropské unie, který tvoří zhruba 1 procento evropského HDP. Tyto transfery navíc, zatímco evropský rozpočet je využíván převážně na jednotlivé strukturální projekty, tak americký federální rozpočet přerozděluje ty naprosto základní věci. Důchody, zdravotní pomoc, podpora v nezaměstnanosti. Nikdo, nebo aspoň skoro nikdo kromě poněkud neblahé části politických aktivistů v posledních letech neřeší regionální aspekt tohoto přerozdělování. V Evropě naopak zjevně zavedení takovéto přerozdělovací unie, která by se podobala té americké, jak co do struktury, tak co do rozsahu, naprosto nemá šanci, pokud se hovoří o fiskální unii, tak se tím myslí něco naprosto jiného.5)

6. Diskuse

Ačkoliv nás zdánlivě dnes trápí dluhová krize, jádro problému spočívá ve strukturální nesourodosti Evropské unie. Není zde společná hospodářská politika a nejsou respektována nastavená pravidla. Nastavením jednotné měnové politiky se prohlubuje rozdíl mezi zeměmi jižní Evropy a zbytkem eurozóny. Dovolím si zde citovat Paula de Grauwe ze zdroje z roku 2002, experta na eurozónu a bývalého senátora: „Existuje mnoho nevyřešených záležitostí pokud jde o tvar a použití fiskální politiky měnové unii. Budoucí měnová unie bude muset fungovat bez centralizovaného evropského rozpočtu, nebude k dispozici žádný mechanismus přerozdělující důchod mezi regiony. Pokud mobilita pracovníků mezi státy bude i nadále nízká, stanou se přizpůsobovacím mechanismem, který mi měl čelit asymetrickým šokům, změny relativních cen. Zatím nevíme, zda tento mechanismus bude dostatečně pružný k tomu, aby zvládl takové poruchy.“ 6)
A také guvernéra ČNB ze dne 26. října 2012:
„Největší projekt EU s ambicí výrazně urychlit její růst na úroveň zajišťující globální konkurenceschopnost tedy po více než dekádě svého trvání růst nepřinesl, přetrvává navíc hrozba jeho kolapsu s potenciálně katastrofálními důsledky pro všechny kolem.“7)

6.1. Možný budoucí scénář vývoje EU

Aby se postižené země eurozóny z krize dostaly, muselo by dojít k razantním škrtům a reformám. Jenže:
Obchodníci na starém kontinentě sice očekávají růst fúzí a akvizic, ale také se domnívají, že by Evropská unie měla zrušit úsporná opatření. Ty podle nich brzdí ekonomický růst, v době kdy je naopak třeba stimulovat.8)

6.2. A co spojené státy evropské?

Toto téma už mírně zmiňuje kapitola věnující se komparaci Spojených států amerických a Evropské unie.
Pokud k tomuto Evropa dospěje, znamenalo by to vznik jednotné vlády namísto současné Komise, musela by existoval jedna centrální banka, soudní dvůr by musel rozšířit své kompetence. Federace by musela zavést jednotné daně, transfery, jednotnou politiku, legislativu, policii. Je pravdou, že tento návrh již byl učiněn deseti zeměmi stávající EU a byly jimi Rakousko, Itálie, Belgie, Dánsko, Německo, Polsko, Lucembursko, Portugalsko, Španělsko a Nizozemí.
Je možné, že by byla nastolena třeba i oficiální řeč budoucích „Spojených států evropských“? Byla by jí angličtina nebo němčina jako za dob Rakouska - Uherska, nebo jiný jazyk?
Nabízí se zde jedna z teorií, že celý projekt EU je politický, proto by vznik Spojených států evropských mohl být únikem od dnešních problémů, kde nastolením jednotných pravidel by byly odbourány kritické problémy dnešní EU.
Jedním z nositelů této myšlenky byl George Washington, který predikoval vznik Spojených států evropských podle modelu vzniku Spojených států amerických.
Ale by to také Winston Churchill, který vyslovil tuto myšlenku především jako obranu proti smrtelně nebezpečnému nacismu a komunismu.

6.3. Rozpad eurozóny nebo dokonce Evropské unie?

Dle názorů našich předních ekonomů je zde reálná obava, že například v případě španělských dluhopisů, které až se dostanou k hranici osmi procent, situace se vyhrotí. Pokud Španělsko požádá o úvěr ze záchranného fondu eurozóny, tak ten nebude schopen zajistit sumu, kterou bude Španělsko pro svou záchranu potřebovat. V této chvíli bude pro Španělsko zavedení své národní měny nevyhnutelné.
Záchranný fond eurozóny dnes nemá své vlastní peníze. Vydává pouze dluhopisy garantované jinými státy, ale bohužel stále ubývají státy, které by byly schopny reálné tyto dluhopisy garantovat.
Ve spojených státech vznikala měnová unie více než 150 let. Dnešní Evropská unie s 27 státy také prošla od dob ESUO až po Lisabonskou smlouvu šedesát let trvajících procesem vývoje a je jasné, že si musela projít také řadou problémů.
Dle Angely Merkelové je na tom Evropa nejhůře od druhé světové války a dále říká, že by měla kráčet cestou k jednotné politické unii.
Může existovat i další úvaha a tou je možnost vystoupení pouze některých „problematických“ států z eurozóny či dokonce Evropské unie. Jenže takovýto precedent v legislativě EU neexistuje. Tento krok současná legislativa EU totiž vůbec neupravuje. Toto by pro danou zemi ale mohlo znamenat ještě větší ekonomické problémy v podobě deficitů v rozpočtu a vysoké inflace, předpokládalo by se i značné znehodnocení nově zavedené národní měny daného státu.
Největší bankovní skupina HSBC již dokonce otestovala svůj systém, jak rychle by dokázala zobchodovat řeckou drachmu nebo další měny, které již více než deset let na trhu neexistují.
Nedůvěra k současné eurozóně vyvolala značný zájem investorů do zemí jako je Velká Británie nebo Švédsko.
Investoři ale stále čekají na řešení, které zatím bohužel nepřichází. Došlo již k mnoha neúspěšným summitům, kde se bohužel nepodařilo vyjednat žádné efektivní řešení. Pesimismus tudíž stále stoupá.
V případě, že by došlo k rozpadu eurozóny, stane se tak historicky již po několikáté, ačkoliv eurozóna by byla zatím tou největší končící měnovou unií.

7. Závěr

Závěrem se dá říci, že otázka Federace či nikoliv se dá opřít o tyto dva názorové proudy:

„Nesmíme dopustit, aby často neuvážené a mnohdy krajně hloupé výroky, které v období vrcholu propagandy tzv. „Federální unie“ vyvolaly po federálním uspořádání celého světa, zastřely skutečnost, že princip federace je jedinou formou sdružení národů, které může přinést mezinárodní řád bez toho, aby nepatřičně omezovala jejich přirozenou touhu po nezávislosti.“9)

Vzpomeňme si, jak a proč došlo k zániku Rakouska – Uherska a jak Československo bojovalo o svou samostatnost, kterou nakonec vybojovalo.

Na úplný závěr bych zde ráda uvedla citát, kde je bohužel autor neznámý.

„Víte, v životě si vždycky vybíráme mezi dvěma koncepty: mezi svobodou a opečováváním. A když si člověk přeje, aby nebyl zodpovědný a někdo jiný se o něj staral, tak za to opečovávání platí nesvobodou.“

8. Seznam použité literatury:

(1) Ing. Miroslav Singer, PhD, guvernér ČNB, 10. Mezinárodní konference European Governance – Corporate Governance „Perspektivy eurozóny“, Praha, 26. Října 2012
(2) Lubor Lacina, Jan Ostřížek a kolektiv, Učebnice evropské integrace, Brno 2011, str. 407, str. 433
(3) Zdeněk Šrein, Mechanismy hospodářské politiky Evropské unie, Vysoká škola ekonomická v Praze, Fakulta národohospodářská, 2002, str. 310
(4) Jiný kraj jiný mrav, Management Press, Praha uvedeno v publikaci „Jak obstát v Evropě“, Strategie podnikání na jednotném trhu EU, Václav Šmějkal a kolektiv
(5) Jiří Snížek, Obchod&Finance, měsíčník pro podnikatele, ročník 10, únor 2013

Internetové zdroje:

(1) Petr Drulák, ředitel Ústavu mezinárodních vztahů, http://www.rozhlas.cz/cro6/stop/_zprava/krize-eurozony-a-federalizace-evropy--1079173 

Seznam použitých zkratek:

ESUO – Evropské společenství uhlí a oceli
EHS – Evropské hospodářské společenství
EURO – evropská měna
EU – Evropská unie
USA – Spojené státy americké
ECB – Evropská centrální banka
HDP – Hrubý domácí produkt
HMU – Hospodářská měnová unie
 


1) Petr Fiala, Markéta Pitrová, Evropská unie, str. 9

2) Jiný kraj jiný mrav, Management Press, Praha uvedeno v publikaci „Jak obstát v Evropě“, Strategie podnikání na jednotném trhu EU, Václav Šmějkal a kolektiv

3) Lubor Lacina, Jan Ostřížek a kolektiv, Učebnice evropské integrace, Brno 2011, str. 407

4) Ing. Miroslav Singer, PhD, guvernér ČNB, 10. Mezinárodní konference European Governance – Corporate Governance „Perspektivy eurozóny“, Praha, 26. Října 2012

5) Petr Drulák, ředitel Ústavu mezinárodních vztahů, http://www.rozhlas.cz/cro6/stop/_zprava/krize-eurozony-a-federalizace-evropy--1079173

6) Zdeněk Šrein, Mechanismy hospodářské politiky Evropské unie, Vysoká škola ekonomická v Praze, Fakulta národohospodářská, 2002, str. 310

7) Ing. Miroslav Singer, PhD, guvernér ČNB, 10. Mezinárodní konference European Governance – Corporate Governance „Perspektivy eurozóny“, Praha, 26. října 2012

8) Jiří Snížek, Obchod&Finance, měsíčník pro podnikatele, ročník 10, únor 2013

9) Friedrich August Hayek – citace z knihy: Lubor Lacina, Jan Ostřížek a kolektiv, Učebnice evropské integrace, Brno 2011, str. 433